pátek 18. října 2013

Budeme kouřit i u jídla?

Čas od času vody internetu rozvlní článek zabývající se skupinou aktivistů, kteří prosazují zákaz kouření napříč restauracemi a hospodami. Co na to říkáte? V připojených komentářích se vždy přispěvatelé rozohňují a nepřipouští možnost kompromisu. Můj profesor na komunikaci by jim pravděpodobně poradil, aby si před napsáním a odesláním komentáře napočítali do desíti a pokusili se potlačit pomyslný bílek vajíčka, který představují projevované emoce, a zaměřili se na podstatný menší žloutek uvnitř.

Přiznávám se bez mučení, že si sama čas od času zapálím, takže se na problém můžu podívat z obou stran. Skupinu lidí, kteří vyznávají tabákové výrobky, dělím na "kuřáky," kteří se svou závislostí pokud možno neobtěžují ostatní, a na "omezence," kteří se velmi rádi ohání slovy "svoboda, právo, omezování, tolerance," ale tato slova pro ně mají význam jen ve chvíli, kdy jde o jejich svobodu, jejich práva, jejich omezování a toleranci vůči jejich zlozvyku. Takhle by to ale nešlo, přátelé!

Kdyby existovala v každém z nás alespoň minimální slušnost k druhému, tak by nekuřáci nemuseli atakovat úřady, aby vymýšlely a zaváděly další nařízení, příkazy a zákazy. O čem teď mluvím? Chápu, že k pivu v hospodě si neodpustí kuřák cigaretu. Nebudu ho vyhánět. Chápu, když si zapálí venku, pokud mi to nefouká přímo do obličeje. Chápu, že si zapálí, pokud to někoho přímo neobtěžuje. Ale nechápala jsem chování, kterému jsem byla vystavená před pár dny.

Ve středu mám mezi přednáškami velkou časovou mezeru, a tak jsem si zašla na oběd do jedné z blízkých restaurací. Usadím se k malému stolku pro dva, objednám si jídlo. Protože to bylo v době oběda, bylo plno a všichni si pochutnávali na své objednávce. V tu chvíli přišel pán, a protože už pro něj nebyl volný stůl, přistoupil k mému, zda si může přisednout. Souhlasila jsem. Jenže! Sotva se pán uvelebil na židli, vytáhl z kapsy krabičku cigaret a jednu, dle zápachu pěkně lacinou, si zapálil. Že by ho napadlo, že by se slušně zeptal, jestli mi vykuřování ani ne půl metru od mého talíře nebude vadit? Ani nápad. Vykouřil jednu, foukal to mým směrem, zapálil si druhou... z té vykouřil půlku a zbytek nechal dobu doutnat v popelníku. Byla jsem naprosto znechucená. Jasně, už slyším bezohledné kuřáky a jejich pohádku o tom, jak je to moje chyba, protože jsem přece měla jít do nekuřácké restaurace. Ano, moc se omlouvám, že žiji ve světě, kde se k sobě lidé chovají slušně a ne jako dobytek. Že čekám od člověka, který si přisedne při obědě k cizí slečně alespoň drobet slušnosti. 

Z restaurace jsem odcházela s tím, že mé pochopení pro odpůrce kouření narostlo do ohromných výšin a vsadila bych poslední peníze, že přesně tenhle pán by u zákona o zákazu kouření začal vykřikovat něco o hrozném chování nekuřáků.

Co vy na to, drazí čtenáři? Vadí Vám kouření v restauracích? Zapálíte si tam i Vy?

PS: Prohlášení, že jsem sama občasný kuřák, jsem podtrhla schválně, protože kuřáci si můj názor často vysvětlili jako postoj naprostého nekuřáka a začali kolem sebe okamžitě kopat jako vzteklá děcka...




pondělí 29. července 2013

Kaktusům je fajn...

 Jak přežíváte horka? Já zamířila do města doplnit zásoby na tento víkend, kdy mě čeká větší sportovně-hudební akce. Upřímně doufám, že se do té doby počasí trochu umoudří, nerada bych byla škvarkem. Chodíte se schladit někam k vodě? U nás je jediné použitelné blízké koupaliště našlapané lidmi, kteří si div nešlapou po hlavách, a to mě moc neláká... :D


úterý 12. února 2013

Slečno, nechcete "šanelku"?

V Praze se na ulici setkáte s mnohými prodejci a zástupci dobročinných spolků, kteří se vám přímo na místě snaží vnutit své zboží a odmítnutí pro ně často není odpovědí. Co si budeme povídat... když projdete jejich zónou, například tou na Andělu, a přispějete  každému, kdo vás na těch pár metrech zastaví (na kočičky, pejsky, děti, životní prostředí a já nevím, co ještě), tak možná uděláte dobrý skutek, ale v pozici studenta za chvíli zruinujete sám sebe, takže občas odmítnou musíte. Já osobně těmhle prodejcům navíc nedůvěřuji, protože jsem už několikrát zaregistrovala odhalení podvodníků, kteří si takhle přivydělávali a někteří mě sami svým otravných chováním odradí. Zrovna nedávno mě prodejce od nejmenované charity doslova pronásledoval, ignorujíce mé předchozí slušné odmítnutí, několik metrů takovým způsobem, až jsem málem "žuchla" pod projíždějící tramvaj. 

Ale můj včerejší zážitek je trochu jiný. Zrovna jsem byla na cestě na autobus z Prahy, abych si užila posledních pár dní před začátkem semestru,  když v tom mi do cesty skočila cikánka středního věku. Vytržená z myšlenek, kterými jsem byla zaujatá, jsem nechápavě zírala na ženštinu, která mi právě šermovala před očima světlou krabičkou. "Slečno, vám to tak sluší, nechcete "šanelku"?" Až v tu chvíli mi došlo, že stojíme před parfumérií, že které dotyčná vyšla a hned mi skočila do cesty, a v ruce drží parfém Coco Mademoiselle. "Já za ni nic nechci, dám vám ji zadarmo." V tu chvíli se samozřejmě rozblikalo červené světýlko. Člověk, který vám jen tak dává parfém od Chanelu, musí být buď štědrý blázen... nebo zlodějíček zbavující se svého lupu.

Máte nějaký zajímavý a zábavný zážitek s pouličními prodejci? 


pátek 25. ledna 2013

25.ledna

Dobré, opravdu brzké, ráno drazí návštěvníci, 
po dlouhé odmlce způsobené zkouškovým obdobím a především díky mému "zabejčení," že zvládnu matematiku, i kdybych měla vzývat samotného Satana, se vám hlásím a přicházím s novým příspěvkem. Nebudu se tu probírat seznamem novinek z mého života. Snad se jen pochlubím, že u zkoušek vedu 7:0 (i když hrozí změna stavu  na 7:1) a poslední bitvu mám naplánovanou  na pondělní poledne. :)


Co vás poslední dobou muselo zasáhnout, i když jste se o věc sami nezajímali? Ano, v naší zemi probíhá první přímá volba prezidenta. I já jsem, jako zodpovědná volička, vhodila před pár týdny svůj hlas do urny a podpořila tak kandidáta, který se mi zdál být tím nejpřijatelnějším. Koho jsem volila? To se nikdy nedovíte.  Pokud se nepletu, tak to v mém okolí ví asi tři lidé a ti jsou vázáni přísným slibem mlčenlivosti. :) Jediné, co můžu, a vlastně musím, prozradit je, že můj hlas nepřipadl žádnému ze zbylých kandidátů. Proč to musím prozradit? Protože bez téhle informace by se neobešly následující řádky...


Jak jsem tak pozorovala online sčítání hlasů pro jednotlivé kandidáty, brzy mi došlo, že výsledkem bude jeden z nejhorších scénářů, o kterém jsem před volbami žertovala. Ale co naplat? Voliči rozhodli tak, jak rozhodli, a já můžu maximálně rozmrzele prskat. Na hladinu samozřejmě vyplula také otázka: "A koho volit teď, když jeden je, z mého pohledu, za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?" K volbám samozřejmě půjdu, ale co bude obsahovat má obálka? V tuhle chvíli se nejvíce přikláním k tomu, že nebude obsahovat nic... k volbám půjdu, ale do urny vhodím neplatný hlas. Nechci žádného z kandidátů vidět, jak se po volbách chlubí hromádkou hlasů, ve kterých bude i ten můj...

Ale víte, co mi na těchto volbách opravdu vadí? Vadí mi, v jakém světle ukázaly naší společnost. Ta neskutečná hořkost, sprostota, neschopnost slušného jednání a tolerance. Nemůžeme mít všichni stejný názor... ale co nám brání dát najevo nesouhlas slušným způsobem? Proč na oponenta hned slovně útočit. Proč neustále zesměšňovat druhou stranu rozmanitými výpady? Copak vyrovnaný člověk, který si je jistý správností svého názoru, má tohle zapotřebí? Koho přesvědčíte, že váš názor je ten lepší, urážkami? Takhle si představujete tu moderní, vzdělaná společnost? Jednomu z kandidátů je vyčítáno buranské chování... zajděte si na diskuse, projděte si příspěvky k článkům... mám z nich neodbytný pocit, že buranů, kteří si nevidí do vlastní pusy, tady máme tolik, že je do světa můžeme vyvážet po tuctech...